4.2.2 Biogeografické filtry
Filtry jsou na rozdíl od koridorů více selektivní, neboť blokují průchod určitých druhů, zatímco jiné druhy jimi projdou. Na obou jejich stranách tak zůstává specifická flóra a fauna. Například Arabský poloostrov je velkým a poměrně striktním filtrem, umožňujícím pohyb mezi severní Afrikou a střední Asií jenom omezenému množství druhů savců, plazů, suchozemských ptáků, bezobratlých a xerofytních rostlin. Organismy vyžadující dostatek vody, jako jsou sladkovodní ryby, většina obojživelníků nebo lesní druhy, jsou zastaveny pouští.
Filtry mohou být biotické nebo abiotické povahy a obecně je můžeme poměrně snadno identifikovat, protože často tvoří přechod mezi dvěma biogeografickými oblastmi. Příkladem takového filtru je přechodová zóna souostroví Malé Sundy mezi Jávou a Novou Guineou. Ve směru ze západu na východ zde můžeme pozorovat postupné ubývání druhů plazů orientálního původu, zatímco v opačném směru pozorujeme ubývání australasijských druhů.
Obr. 64: Souostroví Malé Sundy mezi ostrovem Jáva a Novou Guineou slouží jako filtr šíření plazů mezi Austrálií a jihovýchodní Asií. Sloupce v grafu kvantifikují pokles v zastoupení indomalajských druhů na jednotlivých ostrovech ve směru východ-západ a australských druhů v opačném směru (Carlquist 1965, Lomolino et al. 2010).
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
CARLQUIST, S. (1965): Island Life. Darden City, NY: Natural History Press.
LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942
MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
