Tundra se rozkládá v oblastech kolem severního polárního kruhu, kde navazuje na severní hranici výskytu stromů. Na jižní polokouli je částečně vyvinuta na subantarktických ostrovech. Nad horní hranicí lesa ve vysokých pohořích, včetně tropických, se objevuje tzv. „alpínská tundra“, která se však od zonální tundry v mnohém podstatně liší. Její označení je díky tomu pokládáno některými autory za zavádějící. Průměrné roční teploty jsou -13 až -5 °C a množství srážek se pohybuje okolo 250 až 500 mm. Zimní teploty v tundře klesají až k -57°C a v létě se zřídka dostávají nad 15°C. Vegetační doba je velmi krátká, žádný měsíc nemá průměrnou teplotu vyšší než 10 °C a teplota vyšší než 5–6 °C nutná pro existenci vyšších rostlin trvá jen 3–4 měsíce. Pro tundru jsou charakteristická místa s dlouhodobě zmrzlou půdou, označovanou jako permafrost. Střídavé působení mrazu a tání spojené s charakteristickou cirkulací vody podmiňuje vznik některých specifických půdních tvarů, jakými jsou polygonální půdy, ledové klíny, pinga atd.

Obr. 100: Tundra, Norsko (fotografie převzata z: http://commons.wikimedia.org/)

Tundra se vyznačuje velmi krátkým vegetačním obdobím a mohou zde přežívat pouze rostliny adaptované na extrémní chlad. Typickými rostlinnými formami jsou mechy, lišejníky, ostřice a zakrslé dřeviny. K hlavním býložravcům patří sobi, pižmoni, zajíc polární, lumíci či hraboši. K hlavním masožravcům patří vlci, lišky, draví ptáci a sovy. V létě do tundrových oblastí migruje velké množství ptactva, které zde nachází hojnost potravy v obrovských populacích hmyzu.

Dopady lidské činnosti byly v tundře až donedávna minimální. V poslední době však rapidně přibývá aktivit souvisejících zejména s těžbou nerostných surovin. Nízká rostlinná produkce a vysoké zastoupení snadno stlačitelných rašelinných půd činí tundru velmi náchylnou k dlouhodobému narušení povrchu vozidly. Dalším výrazným problémem některých oblastí se stala například zvýšená radioaktivita pocházející z nukleárních testů (souostroví Nová Země). Výrazný vliv má také celkový nárůst lidské populace, který v oblastech tundry zapříčinil, v posledních staletích, výraznou redukci populace vlků a přemnožení populací soba.

Obr. 101: Přibližné rozšíření tundry na Zemi (podle Strahlera 2011 a Lomolina et al. 2010).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

JENÍK, J. & PAVLIŠ, J. (2011): Terestrické biomy. Mendelova univerzita v Brně. 238 s.

LAŠTŮVKA, Z. & KREJČOVÁ, P. (2000): Ekologie. 1. vyd. Brno: Konvoj. 184 s. ISBN 8085615932.

LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

STRAHLER, A. H. (2011): Introducing physical geography, 5th ed. John Wiley & Sons, Hoboken, N.J.

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Svalbard_landscape.jpg