4.1 Typy a mechanismy šíření
Disperze je pohyb propagule (organismu) z místa jejího vzniku (aktuálního výskytu) na novou lokalitu. Biogeografové a ekologové rozlišují dva typy šíření:
1. šíření uvnitř areálu (ekologické šíření) – je pohyb propagule z místa jejího vzniku na novou lokalitu uvnitř současného areálu. Šíření uvnitř areálu je velmi důležité pro udržení životaschopných populací v rámci areálu druhu.
2. šíření mimo areál (biogeografické šíření) – je pohyb propagule z místa jejího vzniku na novou lokalitu, která leží mimo stávající areál druhu. Šíření mimo areál umožňuje druhům kolonizovat nové oblasti a vyhnout se tak vyhynutí, když se jejich původní prostředí stane neobyvatelným.
Disperzní mechanismy jednotlivých organismů dělíme na pasivní nebo aktivní. Při pasivním šíření je potřebná vnější síla, která pohybuje propagulí. Může to být vítr či voda, nebo biologičtí činitelé (ptáci, savci). Pasivně se šíří téměř všechny rostliny a ze živočichů např. larvy mořských bezobratlých, které volně plavou na hladině a jsou unášeny oceánskými proudy na vzdálenost tisíců kilometrů. Při aktivním šíření se propagule pohybují samy vlastními silami. Živočichové, kteří jsou schopni létat, jako např. ptáci, netopýři a hmyz mohou tímto způsobem překonávat i tisíce kilometrů přes otevřené moře a oceány. Příkladem může být založení populace volavky rusohlavé (Bubulcus ibis) v Jižní Americe koncem 19. století, kdy několik jedinců překonalo na své cestě z Afriky vzdálenost více než 2000 km. Existuje však i několik druhů rostlin, které umí aktivně rozšiřovat svoje semena. Jedná se např. o netýkavky (Impatiens). Změnou tlaku v plodu dokáže rostlina vymrštit svoje semena až několik metrů daleko.
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0.
MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
