5.4.4 Poušť
Pouště se formují v oblastech s extrémním, prakticky celoročním suchem. Úhrny srážek jsou za rok zpravidla nižší než 250 mm. Pouště můžeme rozdělit na „horké“ pouště (s vysokou denní teplotní amplitudou, přes 50°C) a „studené“ pouště mírného pásu (s velmi tuhými zimami, např. Gobi). Pouště jsou typicky tvořeny kamenitým či písčitým povrchem, místy s řídce rozptýlenou vegetací. Pouštní rostliny jsou na extrémní podmínky různým způsobem adaptované. Příkladem mohou být sukulentní rostliny polopouští, které zadržují vodu ve svém stonku. Pouštní živočichové mají často malé tělo, aby se mohli snadněji ukrýt před spalujícím sluncem.
Obr. 88: Saharská poušť – Alžírsko (fotografie řevzata z: http://commons.wikimedia.org/).
V současné době pouště velmi rychle expandují. Například za posledních 50 let se Sahara rozšířila na úkor zemědělské půdy a savan o 650 000 km2 . Mezi oblasti nejohroženější desertifikací patří především celý obvod Sahary a obvody pouští střední Asie. K desertifikaci přispívají jak klimatické, tak především antropogenní faktory - z nich hlavně neúnosně intenzivní pastva dobytka, dále pak vypalování přirozené vegetace pro získání zemědělské půdy. Rozšiřování pouští může mít za následek například i zvyšující se úmrtnost stěhovavých ptáků. Naopak díky důsledné ochraně přírody a krajiny je riziko desertifikace v centrální Austrálii malé (pokud nedojde ke klimatické změně). Relativně malé riziko desertifikace je v rozsáhlých národních parcích v poušti Kalahari (ostatně, není to poušť, ale klimaxová savana), ale po jejich obvodu v důsledku nově zavedené pastvy skutečně pouště začínají vznikat. Riziko desertifikace hrozilo do nedávné doby na středozápadě Severní Ameriky v souvislosti s neúměrným zorněním oblasti.
Obr. 89: Přibližné rozšíření pouští a polopouští na Zemi. Světle žlutá barva reprezentuje „studené“ pouště mírného pásu, zatímco sytě žlutá barva představuje „horké“ pouště tropů a subtropů (podle Strahlera 2011 a Lomolina et al. 2010).
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
JENÍK, J. & PAVLIŠ, J. (2011): Terestrické biomy. Mendelova univerzita v Brně. 238 s.
LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942
MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
STRAHLER, A. H. (2011): Introducing physical geography, 5th ed. John Wiley & Sons, Hoboken, N.J.
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sahara.jpg?uselang=cs
