Druhové bohatství je na zemském povrchu rozmístěno velmi nerovnoměrně. Asi nejnápadnějším jevem, který můžeme pozorovat na globální úrovni, je skutečnost, že v tropech žije mnohem více druhů organizmů než v jiných klimatických pásech, a že druhová rozmanitost se směrem od rovníku k pólům víceméně plynule snižuje. Hovoříme proto o latitudinálním gradientu druhové diverzity.

Stáří šířkového gradientu diverzity se odhaduje na posledních 110 mil. let. Fosilie však ukazují dokonce i na 250 mil. let. Tento jev fascinuje ekology, evoluční biology a biogeografy po více než staletí. Johann Reinhold Forster, který se plavil s Jamesem Cookem, poznamenal, že rostliny vykazují šířkový trend v rozmanitosti a vysvětloval jej vzrůstajícím přísunem tepla (slunečním zářením a produktivitou), které se mění od pólů k rovníku. O několik desetiletí později popsal to samé Alexander von Humboldt na svých cestách po Novém světě. Také dílo „Tropická příroda“ a jiné eseje od Alfreda Russela Wallace demonstrují, že on i jeho kolegové nepopisují pouze znaky přírody, ale současně rozvíjí kauzální (příčinná) vysvětlení mnoha jevů. Wallace tak vysvětluje šířkový gradient v druhové rozmanitosti měnícími se klimatickými podmínkami, a jako výsledek intenzivního boje o přežití. Navíc bere v potaz časovou rovinu, kdy mírný pás byl v minulosti více ovlivňován změnami klimatu, zatímco tropy jsou vývojově archaičtějším pásmem. Nicméně, světový gradient druhové diverzity se dlouho nedařilo uspokojivě vysvětlit a i dnes zde zůstává řada nezodpovězených otázek.

Pochopení globální distribuce biologické rozmanitosti je jedou z největších současných výzev pro biogeografii a makroekologii. Kromě čistě vědeckých cílů a uspokojení zvědavosti, je toto pochopení nezbytné pro aplikované otázky, které se do značné míry dotýkají lidstva samotného, jako je např. šíření invazních druhů a nemocí, pochopení pravděpodobných důsledků globální změny klimatu a zachování biologické rozmanitosti. Podívejme se nyní na několik známých hypotéz snažících se objasnit příčiny latitudinálním gradientu druhové diverzity.

Obr. 123: Rozložení druhové bohatosti cévnatých rostlin na Zemi (Kreft & Jetz 2007).

Obr. 124: Rozložení druhové diverzity obojživelníků na Zemi (Buckley & Jetz 2007).

Obr. 125: Rozložení druhové diverzity suchozemských (červeně) a mořských savců (modře) na Zemi (Schipper et al. 2008).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

BUCKLEY, L. B. & JETZ, W. (2007): Environmental and historical constraints on global patterns of amphibian richness. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences 274: 1167-1173.

COX, B. C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

GASTON, K. J. & SPICER, J. I. (2004): Biodiversity: an introduction, 2nd ed. Blackwell, Malden, Mass. ; Oxford. ISBN 9781405118576.

KREFT, H. & JETZ, W. (2007) Global patterns and determinants of vascular plant diversity. Proceedings of the Natl. Acad. Sci. USA 104: 5925–5930

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

SCHIPPER J. et al. (2008) The Status of the World's Land and Marine Mammals: Diversity, Threat, and Knowledge. Science 322: 225-230